rodinný erb, založení erbu, hledání, registrace erbů DWR, spolek Herold, církevní heraldika,
znalecký posudek, kompletní erbová plastika, rodokmen, vývod, výklad příjmení, porada

Mikuláš Krejčík z Radimovic

heraldik MdH a akademický malíř
Práce od roku 1990 v oblasti heraldiky

english deutsch český

Heraldika je část evropského kulturního dědictví a tímto i část evropské identity


Share Button

Slovo heraldika - "nauka o erbech" je odvozeno od pojmu "herold". Toto slovo pochází z původních germánských slov "hariowisio" a "hariowald". Tato slova označují osobu, která zná symboly bohů a rodů. Dnes patří heraldika do pomocných věd historických a člení se do tří skupin:

Původy erbů leží daleko v minulosti. Už ve starověku byl zvyk, že válečníci a zvlášt vojevůdci používali různé znaky a figurky. Rovněž staří Řekové si dávali na štíty různá zviřata, např. lvy, koně, psy nebo ptáky. Legie a jejich oddíly římského impéria měly rovněž zvlaštní symboly a insignie, na prvním místě byl orel. Ve středověku měly dynastie své zvláštní symboly. Válečníci nosili v polních taženích brnění. Aby se odlišil přítel od nepřítele, označovali své štíty barvami a symboly. Až do poloviny 12. století byly tyto erby omezeny jenom na jednotlivé osoby. Teprve s první křižáckou výpravou (1096-1099) dosáhly dědičné erby velké rozšiření. Dnes se najde heraldika v různých oblastech života: v obcích, v městech, státu, v římskokatolické církvi, u spolků, u rodů a jednodlivých osob (např. udělení osobního šlechtíckého titulu). Tyto webové stránky jsou na prvním místě vytvářeny pro rodinné erby. Proto se zde budeme specielně z tohoto hlediska obracet na následující obory heraldiky, které byly zmíňovány na začátku.


Proporci v moderné heraldice

Erbovní umění: Heraldický styl u rodinných erbů je spojen s nutností snadného poznání na velké vzdálenosti. Štít měl být jasně poznán od 200 kroků. K rozlišení slouží volba kontrastu při používání heraldických barev. Pravidla užití vyžadují proto změnu kovu a barvy. Jako kovy slouží zlato a stříbro, respektivně místo nich barvy žlutá a bílá. Jako barvy se používají v heraldice černá, zelená, modrá a červená. Také si všímá poměrů velikostních částí erbu. Během století se tyto poměry změnily. V moderní heraldice je středem erbu přibližně střed přílby. V praxi to znamená následující proporce: štít 3 části, přílba 2 části a klenot 3 části.

Erbovní nauka: Heraldika rozvíjela svoji zvláštní řeč jako ostatní vědy a mnoho praktických povolaní. Hlavní zásada heraldícké řeči je snaha o krátký popis erbu (blasonování). Určovat, zda je štít spítčatý nebo kulatý není potřebné, protože tvar štítu je libovolný a je vždy závislý od stylu v kterém má být zobrazen erb. U přílby má být uvedeno zda má přilba korunu nebo točenici. U pokrývadel je samozřejmostí, že barvy jsou vně a kov je uvnitř. U figurek štítu není třeba uvádět, že jsou obraceny do prava, protože je to obvyklá poloha. Kompletní erb se děli na štít a horní erb. (Horní erb má přílbu, pokrývadlo a klenot.) Kompletní erb má být blasovaný následovně. Začíná se popisem štítu u kterého je uvedená nejprve barva štítu. Blasování začíná se v pravém horním rohu štítu a pokračuje dále směrem k levému dolnímu okruhu. Po popisu štítu následuje popis případných figur které jsou rozptýlené ve štítu, pak jsou hlavní figury. Teprve po kompletním popisu štitu jsou blasovány barvy pokrývadel a točenice, pokud existuje, a potom klenot. Konečně následují údaje u eventuálních heraldických skvostných kusů (držitelé štítu, erbové stany atd.) i hesla.

Erbovní právo: Práva vypovídá o svém majetleli - jako u jiných známkových prav - který má výlučné oprávnění k vedení tohoto heraldického znamení. Majitel práva může vyloučit neoprávněnou osobu od tohoto práva. Předmětem práva může být jenom takový heraldický znak, který splňuje obvyklé heraldické předpisy (to známená že neni produktem fantasie) a ve skutečnosti je použiván v bězném životě jako erb. (Není to jenom umělecké zobrazení, které nemá žadné značkové právo). Proto je nezbytné požadovat nějakou publicitu erbu která se tvoří prostřednictvím zveřejnění erbu s tímto cílem. To je v každém případě žádoucí jako nezbytný předpoklad. Právo na vedení rodinného erbu mají - v případě když je to erb, který je získán prostřednictvím manželského původu od jednoho předka v mužské linii - společně všichní žijící mužští potomci.

Ziskání rodinného erbu je možné buď:

Pramen: z knihy "Wappenfibel - Handbuch der Heraldik" (heraldický slabikář, příručka heraldiky), 19. vydání 2002, copyright by Verlag Degener + Co

Konečně ještě varování. Není dovoleno používat erb ostatním osobám stejného příjmení. Teprve když je to podle (genealogických) důkazů jasné, že probant je opravdu pokrevním přibuzným tohoto rodu, potom je povoleno erb použivat. Stále se pokouší nějaké osoby obejít tuto zásadu. Je to smuntné, jak jsem zjistil u jednoho budoucího německého soudce. Pohodlí a pýcha musí ustoupit před platným erbovním právem.

Poslední aktualizace dne 14.12.2017

Tato stránka byla stažena za 0.0029 vteřiny.