rodinný erb, založení erbu, registrace erbů DWR, spolek Herold, církevní heraldika, kompletní erbová plastika, rodokmen, seznam předků, výklad příjmení, porada
Mikuláš Krejčík z Radimovic
heraldik MdH a akademický malíř
Heraldika - zajímavá pomocná věda historická
Proporci v moderné heraldice
Slovo heraldika = "nauka erbů" je odvozeníno od pojmu "herold". Toto slovo pochází z původních germánských slov "hariowisio" a "hariowald". Tyto slova označují osobu, která zná symboly bohů a rodů. Dnes patří heraldika do pomocných věd historických a člení se do tři skupin:
erbovní umění = pravila, jak musí být vytvořen erb;
erbovní nauka = prvila, jak musí být popisován erb a
erbovní právo = pravila, jak musí být veden erb;
Původy jsoucnosti erbů leží daleko zpět. Už ve starověku byl zvyk, že válečnici a zvlášt vojevůdci si brali různé znaky a figurky. Rovněž starí Řekové si dali na štíty ruzná zviřata, např. lvy, koně, psy nebo ptáky. Legie a jeijch oddelý římského impéria měly rovněž zvlaštní symboly a insigie, na prvním místě byl orel. Ve středověku si brali dynastie své zvlaštní symboly. V polních taženích nosili brnění. Aby se mohli odlišit přítele od nepřítele, dali na své štíty barvy a symboly. Až do poloviny 12. století byly tyto erby ale jenom omezeny na jednotlivé osoby. Teprve s první křižáckou výpravou (1096-1099) našli dědičné erby velké rozšiřování. Dnes se najde heraldika v různých oblastech života: v státu, v mestech a obcích, v římsko-katolické církví, u spolků, u rodů a jednodlivých osob (např. přidělení osobní šlechty). Tyto stránky jsou na prvním místě vyrovnavan na rodinné erby. Proto se bude od tohoto hlediska tady obrátit na nasleduících obvodéch, které byly zmínovan na začatku.
Erbovní umění: Heraldický styl u rodinných erbů je spojení s nutností lechké poznání na větší vzdálenosti. Štít měl být jasně poznán od 200 kroků. Požadavek daleké působení složí kontrast ve volbě heraldického používání barev. Pravidla barev proto vyžadují odlišení kovu a barvy. Jako kovy slouží zlato a stříbro, respektivne na jejích místa barvy žlutá a bílá. Jako barvy se používají v heraldice černá, zelená, mordá a červená. Také si všímá poměrů velikostních částí erbu. Během století změnili se tyto poměry. V moderní heraldice je středem erbu priblíženě střed přílby. To znamená v praxi nasledující proporci: štít 3 části, přílba 2 části a klenot 3 části.
Erbovní nauka: Heraldika se rozvíjela svůj zvláštní umělou řeč jako jiné vědy a rovněž různé praktické povolaní. Hlavní zásada heraldícké umělé řeči je snaha o krátky popis erbu (blasonovaní). Udávat, zda je štít spítčatý nebo kulatý není potřeba, protože forma štítu je libovolná a je stále závislá od druhů stylu jak má být zobrazen ten erb. U přílby má být jenom uvedeno že má přilba korunu nebo točenici. U pokryvadel je samozřejmností, že barvy jsou venku a kov je uvnitř. Není třeba uvádět u figurky štítu, že jsou obracen do prava, protože je to pravidelná poloha. Kompletní erb (štít a horní erb, který existuje jako přílba, pokryvadla a klenot) je být blasovaný následonně. Záčína se popisem štítu, od kterého je ohlašena teprvé barva štítu. Blasování začníná s pravým horním rohem štítu a pokračuje dále směrem k levému dolnímu okruhu štítu. Po popisu štítu následuje popis figury které jsou sypané do štítu, potom se hlásí hlavní figury. Teprve po kompletním popisu štitu jsou blasovány barvy pokryvadel a točenice, pokud existuje, a potom klenot. Konečně následují oznámení o eventuálních heraldických honosných kusech (držitele štítu, erbové stany atd.) i hesla.
Erbovní právo: Obsah práva u erbu vypovídá o svém majetleli - jako u jiných znakových prav - vylučoné oprávnění k vedení tohoto heraldického znamení. Majitel práva může vyloučit každou neoprávněnou osobu od tohoto práva. Předmětem práva může být jenom takové heraldické znamení, které doplňuje obvyklé heraldické předpisy (to známená že nejsou produktem fantasie) a to v skutečnosti je také použiván jako erb v bězném životě (také není jenom umělecké zobrazení jako obrázek, které nemá žadné značkové právo). Proto je nezbytné nejaké publikování erbu jak bude s uvěřování erbu s takovým cilem. To je v každém případě žádoucí jako nezbytný předpoklad. Právo na vedení rodinného erbu mají - v případě je to erb, který je získán prostřednictvím původu od jednoho předku v mužské linii - všichní žijící mužští potomci dohromady jako společnost.
Ziskání rodinného erbu je možné buď:
při novém zakladání erbu nebo
stejnou cestou, jako se získavá příjmení. Alé pozor, adopcí nezískáte erb nového otce, jako můžete získat jeho příjmení.
Pramen: z knihy "Wappenfibel - Handbuch der Heraldik" (heraldický slabikář, příručka heraldiky), 19. vydání 2002, copyright by Verlag Degener & Co
Konečně ještě varování. Není dovoleno používat erb ostatním osobám se stejným příjmením. Teprve když je to podle (genealogických) důkazů jasné, že probant je opravdu pokrevním přibuzným tohoto rodu, potom je povoleno vést erb. Pohodlí a pýcha musí ustoupit před platným erbovním právem. Stale se pokouší nějaké osoby obejít tuto zásadu. Je to smuntné, jak jsem musel zjišťovat dokonce u jednoho budoucího německého soudce.
Poslední aktualizace dne 24.10.2008
Tuto stránka byla stažena v 0.0006 vteřin.
